Blog Mgr. Gabriely Paulusové
Být sám se sebou – a přežít to ve zdraví
Když se svých klientů zeptám, jestli umí být sami se sebou, často se zarazí a pak následuje otázka: „A co si pod tím mám představit?“
Zdá se, že v době neustálého kontaktu, pracovních chatů a sociálních sítí jsme zapomněli, jaké to je – prostě být. Bez mobilu, bez hluku, bez neustálého proudu podnětů. Jakmile zůstaneme sami, často sáhneme po telefonu a začneme bezcílně scrollovat. Mentální fast food. Hromada rychlých informací, které nám sice zaplní hlavu, ale nijak nás nevyživí.
Přitom čas o samotě je možná to nejcennější, co si můžeme dopřát. Jste nejdůležitější osobou ve svém životě – tak proč se sobě nevěnovat stejně jako všem ostatním?
Být sám znamená mít prostor pro vlastní myšlenky. A ano, to může být trochu děsivé. Když jsme obklopeni jinými lidmi, je snadné se vyhnout nepříjemným pravdám, výčitkám i nevyřešeným otázkám. Ale právě v tichu se rodí síla.
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč někteří lidé zvládají těžké situace s klidem, zatímco jiní propadají panice? Často je to tím, že si vybudovali mentální odolnost. A ta není vrozená – dá se trénovat stejně jako svaly v posilovně.
Mentálně silní lidé se osamělosti nevyhýbají, naopak ji aktivně vyhledávají. Čas strávený o samotě jim pomáhá lépe se soustředit, zpomalit, srovnat si priority a být kreativnější. A nemusí to být hned týden v horské chatě bez signálu – stačí pár minut denně.
Ranní káva bez mobilu v ruce. Večerní procházka bez sluchátek. Chvíle, kdy prostě jenom jste. Možná vám to ze začátku bude připadat zvláštní, ale rychle si zvyknete – a kdo ví, třeba se vám po tom začne i stýskat.
A hlavně: čas o samotě není trest. Není to chvíle, kdy si máme vyčítat chyby. Naopak – je to prostor pro přemýšlení o tom, co můžeme dělat lépe.
Jak říká Oprah: „Čas o samotě je chvíle, kdy se distancuji od hlasů světa, abych mohla slyšet ty své.“
Co vy? Kdy jste naposledy opravdu byli sami se sebou?
Další články
